Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŽIVOTOPISY FOTBALISTŮ

Pavel Nedvěd

narozen: 30.8. 1972

životopis:

Pavel Nedvěd se narodil 30. srpna 1972 v Chebu. Dětství strávil v blízké vesnici Skalná, juniorský fotbal okusil ve Škodě Plzeň pod vedením kouče Josefa Žaloudka. Ještě dnes kapitán české reprezentace tvrdí, že lepšího trenéra v životě nepoznal.

Už když v roce 1991 odchází na vojnu do týmu Dukla Praha, projevuje o jeho služby zájem vedení sousední Sparty. Navzdory strachu otce Václava, "aby se mu syn ve velkém městě nezkazil," obléká v sezóně 1992/3 poprvé rudý dres a podílí se na ligových triumfech v letech 1992-5. Zpočátku jej trenéři staví na hrot útoku, postupně se však Nedvěd vypracuje v elitního záložníka české ligy.

Své kvality začíná potvrzovat i v reprezentaci, kterou vede Dušan Uhrin. Blíží se mistrovství Evropy v Anglii a tehdy čtyřiadvacetiletý fotbalista již má pevné místo v sestavě národního týmu. Ještě před odletem na Britské ostrovy vsítí za Spartu čtrnáct branek ve 30 ligových zápasech a stává se nejúspěšnějším střelcem ligy. Skvělou sezónu zakončuje triumfem na šampionátu, kde spolu se spoluhráči získává stříbrné medaile.

Díky brance, kterou na šampionátu vystavil stop Italům, se jeho jméno začíná skloňovat i na Apeninském poloostrově. Největší zájem o jeho služby projevují římské Lazio, které vede "angelo boemo" (Andělský Čech) Zdeněk Zeman, a také nizozemský PSV Eindhoven.

Vítězství v souboji o českého mladíka může nakonec slavit Lazio, jehož bleděmodrý dres Nedvěd obléká již v létě. První italská slůvka se učí tzv. "lístkovou metodou" (na kouscích papíru jsou napsány italské výrazy), kterou praktikuje jeho velký kamarád a synovec trenéra Zemana Zdeněk Šesták.

V Laziu stráví Nedvěd celkem pět sezón, během nichž si získává respekt a sympatie fanoušků i odborníků. Spoluhráči v Laziu jej přezdívají "Duracell" pro nevyčerpatelnou fyzickou kondici, další přezdívku "Canon" je odvozeno od dělových ran, jimiž ničí naděje soupeřů na dobrý výsledek. Nedvěd vítězí v anketě Nejlepší cizinec Serie A, týmu pomáhá k celé řadě triumfů: mistrovský titul (Scudetto) v roce 1998, vítězství v Coppa Italia v letech 1997-8, třikrát zisk italského Superpoháru (1998-2000).

Stává se také historicky posledním střelcem zaniklého Poháru vítězů pohárů, když ve finále 1999 volejem rozhoduje o finálovém vítězství nad španělskou Mallorkou. Jeho úspěchy na mezinárodní scéně oceňuje tuzemská novinářská obec tím, že jej v letech 1998, 2000 a 2001 vyhlašuje nejlepším fotbalistou České republiky.

Po nepříliš vydařeném vystoupení na EURO 2000 končí s reprezentační kariérou dlouholetý kapitán Jiří Němec. Trenér Jozef Chovanec řeší těžký úkol, koho pověřit vedením týmu, složeného z výborných individualit, ovšem postrádajícího skutečného vůdce. Volba nakonec padne na Nedvěda, který si vzdory počátečním nezdarům (výbuchy hněvu na trávníku či rozhodnutí nemluvit s novináři před barážovým utkáním s Belgií) tuto funkci udrží.

Ohromné zklamání z nevydařené kvalifikace překonává Nedvěd již brzy v novém týmu. V létě 2002 přestupuje za 40 miliónů dolarů do Juventusu Turín, čímž se stává nejdražším českým fotbalistou v historii. Na svůj velký přestup čekal dlouho, vždyť předtím odmítl nabídky Atlétika Madrid, Manchesteru United... Čas ovšem ukáže, že se rozhodl správně. Také v jedenáctce trenéra Lippiho se totiž stává ústřední postavou, od níž se odvíjí výkon celého týmu. Loni pomohl "Staré dámě" k zisku Scudetta, v té letošní má na svém kontě již osm branek.

Pavel Nedvěd je ženatý, s manželkou Ivanou má dceru Ivanu a syna Pavla.

Kariéra:
?-1991 - Škoda Plzeň
1991-2 - Dukla Praha
1992-6 - Sparta Praha
1996-2001 - Lazio Řím
2001-? - Juventus Turín

Individuální úspěchy:
Fotbalista roku - 1998, 2000-1
Nejlepší ligový střelec - 1996
Nejlepší cizinec Serie A - 1997

Kolektivní úspěchy:
Ligový titul - 1992-6
Ligový pohár - 1996
Scudetto - 1998 (Lazio), 2002 (Juventus)
Coppa Italia - 1997-8
Italský superpohár - 1998-2000
Vicemistr Evropy - 1996

Petr Čech

narozen: 20.05. 1982

Brankářský talent se narodil 20. května 1982 v Plzni a dorostl do 197 centimetrů, což je výška pro gólmana přímo ideální. S fotbalem začal v místní Viktorce v sedmi letech, v šestnácti se už postavil do brány v ligovém zápase. Ligu hrál za Plzeň jedinou sezonu, pak ho pro sebe získali chmelaři z Blšan. Tam vydržel až do roku 2001, kdy se stěhoval do pražské Sparty, která si od nákupu brankáře, který byl oporou reprezentační osmnáctky na mistrovstvích Evropy v letech 1998 (na tomto šampionátu dokonce dostal cenu pro nejlepšího gólmana) a 2000, mnoho slibovala. A její vedení se rozhodně nemýlilo.

Čech již od příchodu v brance zářil a odchytal v rudém dresu celkem 12 zápasů v Lize mistrů, a byl jednou z příčin postupu Sparty do osmifinále této prestižní soutěže. Pomalu, ale jistě bylo zřejmé, že Petrovi začíná být česká liga příliš malá a že Spartě nezbude než ho prodat. V únoru 2002 ho kouč Brückner, pod kterým dlouho hrál v juniorské reprezentaci, povolal k zápasu reprezentačního A-týmu na Kypru. Když pak zazářil na mistrovství Evropy do 21 let v létě téhož roku, kde ve finále bravurním způsobem vychytal francouzské ostrostřelce v penaltovém rozstřeli, bylo jasné, že Čech další sezonu ve Spartě chytat nebude.

Kolem brankářského talentu kroužily kluby jako Arsenal Londýn či FC Barcelona, Čech dal ale přednost francouzskému týmu Stade Rennes, který se většinou krčí v druhé půli tabulky. Důvodem bylo, že si chtěl hned od příchodu zajistit pozici brankářské jedničky v týmu, což mu velkokluby vzhledem k jeho mládí zajistit nemohly.

Petr podával v Rennes vynikající výkony a sklízel za ně oslavné ódy od francouzských médií, přesto však týmu, který hrál bídně, pomoci příliš nemohl. Rennes stále zůstávaly ve spodní polovině tabulky. V reprezentaci ale získával jeden úspěch za druhým. Pod koučem Brücknerem se čeští fotbalisté rozjeli ke šňůře 20 zápasů bez porážky, dařit se přestalo až těsně před mistrovstvím Evropy v roce 2004. Čech na něj přijel ověnčen cenou pro nejlepšího gólmana francouzské ligy a formu si rozhodně doma nazapomněl. Byl jednou z klíčových postav cesty české reprezentace do semifinále, kde ji zastavili Řekové. I přesto, že Češi skončili nakonec pouze bronzoví, se dostal do All Stars Teamu.

Po mistrovství se zařadil do kádru londýnské Chelsea. Transfer byl domluvený již delší dobu dopředu a ruský miliardář Abramovič musel vytáhnout sedm milionů liber. Ty se mu ale vyplácejí. Čech odsunul dosavadní jedničku, Carla Cudiciniho, na lavičku a sám vládne obraně Chelsea. V prvních devíti zápasech Premier League dostal pouze dvě branky, v Lize mistrů v prvních třech zápasech kapituloval pouze jednou. Petr je ženatý, s manželkou Martinou se starají o labradora Maxe

Ronaldinho

narozen: 20.03. 1980

životopis:

Podle mnohých jasně nejlepší hráč současnosti. Hráč, který svým nenapodobitelným stylem hry uchvátil snad všechny fotbalové odborníky na naší planetě. Pochazí z Brazílie a na zádech nosí jméno Ronaldinho.

Ronaldo de Assis Moreira se narodil 21. března roku 1980 a pochází z brazilského velkoměsta Porto Alegre. Fotbalové geny měl po otci, který ho k fotbalu přivedl a učil ho základy. Když bylo malému Ronaldinhovi osm let, jeho otec se utopil v bazénu. Byla to pro něj velká rána a dodnes tvrdí, že na trávníku tvrdě dřel, aby potvrdil otcova slova, že jednou bude nejlepší.

Ronaldinho již od mládí ukazoval, jakým je talentem. Sám dodnes říká, že v Brazílii bylo takových talentů spousta, a tak musel dřít víc než ostatní. Svou techniku si navíc zdokonaloval hraním sálové kopané.

Sen dostat se do ´áčka´ Grémio Porto Alegre se Brazilci naplnil v sedmnácti letech. V té době mimo jiné zazářil na mistrovství světa hráčů do sedmnácti let, kde se stal nejlepším střelcem i hráčem.

Rázem byl o Ronaldinha v Evropě velký zájem. Největšími favority na zisk Roonieho byl PSV Eidhoven, kde hrál jeho idol Ronaldo, a také Paris Saint Germain. Možnost ztráty mladé hvězdy se pramoc nelíbila vedení brazilského klbu, v roce 2001 ale neodolalo nabídce druhého jmenovaného celku a Ronaldinho se stěhoval do Francie.

Výborné výkony ve Francii ho o rok později dostaly na mistrovství světa v Koreji a Japonsku, kde po boku další dvou ´R´- Ronalda a Rivalda, doslova zářil. Kdo by si nepamatoval jeho parádní střelu, kterou obelstil golmana Seamana v osmifinále s Anglií. Snad jedinou jeho kaňkou na tomto šampionátu bylo jeho vyloučení v tom samém zápase.

Francouzská liga začínala být pro Ronaldinha malým soustem, vždyť snad všechny hráče v této lize o hlavu přerostl. A tak se začínaly hrnout lukrativní nabídky ze špičkových velkoklubů. Nakonec Brazilce získala za 21 milionů liber Barcelona. "Vždycky jsem snil o tom, že budu hrát za Barcelonu. Teď, když jsem tu, udělám všchno možné, abych rozdával radost." Svůj slib plní dokonale.

Ve své první sezoně za Barcu nastřílel v 32 zápasech 15 branek a snad v každém zápase byl klíčovým hráčem svého týmu. Nový prezident Joan Laporta chtěl zprvu získat Davida Beckhama, ten však odešel do Realu, a tak se boss katalánského klubu poohlédl po jiném zboží, a to právě po driblérovi z Brazílie. Zatímco se Beckham v Realu trápil, Ronaldinho doslova zářil. Nedokázal ale to hlavní - nezískal s Barcelonou žádnou trofej.

Na soutěžní ročník 2004/05 Barcelona mohutně posílila a na její hře to bylo znát. Celý rok hrála nejhezčí fotbal a právem získala titul v Primera Division, což se klubu naposledy povedlo před šesti lety. Ronaldinho byl opět tahounem, do hry Barcelony vnášel radost snad celou sezonu.

Mezitím skončil Ronaldinho na třetím místě v anketě o Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy a FIFA ho ocenila jako nejlepšího hráče světa.

Jeden z nejlepších útočníků brazilské historie, Romário, o Ronaldinhovi prohlásil, že už ve svém věku je lepší než Ronaldo a po Pelém je nejlepším brazilským hráčem vůbec. Vzhledem k tomu, že je mu teprve pětadvacet let, se máme na co těšit.



Tomáš Rosický

Psal se rok 1980, kdy se poprvé otevřela očka roztomilého miminka Tomáše Rosického, kterému by mohl kdekdo závidět. Do vínku totiž dostal pořádnou porci talentu a dokázal ho také patřičně využít. V té době sice ještě nikdo netušil, že se z něj vyklube nějvětší talent české kopané, ale už tehdy byla jeho cesta jasně nalajnovaná. Táta válel dlouhá léta za pražskou Spartu, mamka hrávala aktivně stolní tenis a její bratr Miloš Beznoska působil také v mistrovské Spartě, od kterého dostal Tomáš jako předtím brácha darem balón, na který dědeček dopsal veršované přání: „Tomášku! Já ti přeju v tuto chvíli, abys byl vždy plný síly. Neb celý svět ví dozajista, že narodil se fotbalista. Sportem zdraví utužuj, své rodiče nesužuj. Buď vždy rovný, čestný chlap, ať tě má vždy každý rád!“ Už od útlého dětství to měl prostě v genech a jeho rodiče mu vytvořili skvělé zázemí, bez kterého se neobejde žádný cílevědomý sportovec.

Tomáš Rosický vyrůstal v Praze na Proseku, kde také chodil do základní školy. Fotbal začal hrát už v šesti letech společně s o tři roky starším bráchou za pražské Kompresory (dnes Dropa Střížkov), které byli pár kroků od jejich panelového domu. Na hřiště se však dostával mezi kluky, kteří byli starší spíše výjmečně. „Tomáš za námi nijak nezaostával, ale rozhodnutí trenérů se nikdo nemohl divit. V naší kategorii už občas hrávali pořádní halamové, o dvě hlavy vyšší než brácha. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby na něho některý z takových pořízků spadl. To by z jednoho malého Tomáška udělal tři ještě menší,“ řekl starší bratr Jiří.

Rok 1987 se stal asi nejdůležitějším momentem v Tomášově kariéře. Na začátku nové sezóny totiž přestoupil do slavné Sparty Praha a jako vždy následoval staršího bráchu Jirku. Tentokrát začal hrát s kluky o rok staršími, než byl on sám. Tehdy je trénoval Jan Hroneš a nemohl si vynachválit duo Tomáš RosickýLukáš Zelenka (dnes hráč tureckého Vestelu Manisaspor). Na tyhle dva šikovné kluky se chodili dívat i hráči Sparťanského áčka, poté co se na Letné rozneslo jaké tam mají šikuly. Sparta vyhrávala co se dalo a jinak tomu nebylo ani v každoročních zahraničních výpravách. Za zmínku stojí významný turnaj ve Walesu roku 1993, který se Tomášovi víc než vydařil. S devíti brankami byl vyhlášen nejlepším střelcem turnaje a zároveň přebral cenu za nejlepšího hráče. Po roce a půl se letělo na prestižní turnaj do amerického Dallasu, kde se sjelo 132 můžstev z celého světa. Sparta s velkou slávou celý turnaj vyhrála a přivezla si domů zlaté medaile. Tím Tomáš ukončil jednu úspěšnou etapu a přešel do dorostenecké kategorie.

V necelých patnácti Tomáš podepsal smlouvu s manažerem Pavlem Paskou. „Tomáše nešlo na hřišti přehlédnout. Dlouhé trenýrky mu sice na hubené postavě plápolaly, ale hned mě zaujal a rozhodl jsem se s ním spolupracovat,“ řekl Paska. Na Tomáše se nezapomnělo ani v české reprezentaci. Byl pravidelně zván a prošel všemi reprezentačními výběry.

Zanedlouho roku 1996 se nedařilo podle představ ligovému A-dorostu a trenér Šafařík si výtáhl Tomáše k sobě a to byl další velký skok v jeho kariéře, teď už mezi osmnáctileté. Tehdy mu nebylo ještě ani šestnáct, ale prosadil se a nakonec slavil s dorostem mistrovský titul. Spokojený Šafařík celou záležitost komentoval: „V patnácti letech jsem ho nechal řídit hru A-dorostu, který pak s náskokem vyhrál ligu. Kluci o tři roky starší se jeho taktovce podvolili, protože viděli, že z toho sami těží.“ Po sezóně odešel Šafařík do Teplic a dorost převzal trenér Kopač, u kterého Tomáš moc dlouho nepobyl.

Skvělými výkony v dorostu se totiž v necelých sedmnácti prokousal do širšího kádru Sparťanského áčka, ale po Chovancovi převzal mužstvo trenér Ščasný a další pozvánka na trénink nepřicházela. Nicméně přešel nastálo do třetiligové rezervy. Všechno se zlomilo na podzim roku 1998, kdy Tomáše nechal Ščasný absolvovat v prvním týmu kompletní přípravu. Zápasovou premiéru si odbyl 13. dubna 1999 v poháru proti Brnu v základní sestavě a tím se definitivně dostal do profesionálního fotbalu. Zpočátku to měl velmi těžké. Místo toho, aby se soustředil jen na fotbal, musel se také připravovat k maturitě na střední soukromé škole na Proseku. Jelikož skloubit fotbal se školou bylo prakticky nemožné, proto Tomášovi bylo umožněno studium podle inviduálního studijního plánu a ve škole ho tak výdali spíše jen výjmečně. I přesto si však v nabitém kádru trenéra Sčasného vybojoval důvěru a hned slavil svůj první titul mezi dospělými. Tím se mu povedl stejný kousek jako jeho tátovi, který se Spartou získal také mistrovský titul v osmnácti letech.

Nová sezóna 1999/2000 byla pro Tomáše Rosického přímo pohádkovým snem, po kterém snad touží každý malý fotbalista, ale bylo za tím hodně trpělivosti a spousta dřiny. V letní přípravě na Spartě proběhly různé změny a jednou z nich bylo povolání trenéra Ivana Haška. Zpočátku sice dával příležitost jiným, ale v duelu proti Teplicím dostal Tomáš konečně zaslouženou šanci, kterou chytl pořádně za pačesy a od té doby se natrvalo zabydlel v základní sestavě. Pod jeho taktovkou se začalo konečně vyhrávat a někdy to končilo i sedmigólovým nášupem do sítě soupeře. Bulváry pěly chválou na adresu Rosického, který velmi brzy zaznamenal svou první ligovou trefu. „Teprve omnáctiletý záložník konečně rozhýbal hru Sparty. Jeho průniky středem hřiště přes tři hráče snad nemají v naší lize obdoby,“ zveřejnil Sport. Spartě se dařilo nejen v domácí soutěži. Úspěšně si také poradila se soupeři základní skupiny Ligy mistrů a zaslouženě postoupila do druhé fáze, kde narazila na slavnou Barcelonu, která se ukázala až příliš silnou a Letenští, tak ukončili úspěšný rok v druhé části milionářské soutěže. Nicméně velký náskok v domácí soutěži na čele tabulky si Sparta bez problémů pohlídala a Tomáš, tak slavil svůj druhý ligový titul. V nabitém programu také zvládl maturitu a mohl se konečně naplno věnovat jen fotbalu.

V roce 2000 Tomáš začal sezónu ještě v kádru Sparty Praha, která znovu vyhrávala zápas za zápasem a na čele ligové tabulky si vytvořila dostatečný náskok. Velkou zásluhu na tom měl právě Tomáš Rosický, kolem kterého se strhla velká přestupová tahanice a mezi největší zájemce vedle Dortmundu se zařadili ještě Bayern Mnichov, FC Barcelona, FC Arsenal, Inter Milán, FC Liverpool a Paris St. German. Nakonec se Tomáš upsal Borussii Dortmund za bezmála půl miliardy korun a tím se stal nedražším hráčem německé nejvyšší soutěže. Vestfálskému velkoklubu se vynaložená investice ihned začala vyplácet. I přes počáteční nedůvěru zejména německých fanoušků se Tomáš převedl ve skvělém světle a prokázal svůj nesporný talent a Borussia začala kráčet od výhry k výhře. V rozjeté sezóně to však stačilo pouze na třetí místo, kterým se Dortmund probojoval do milionářské Ligy mistrů. Už půl roku byl Tomáš v Dortmundu, ale na Spartě se na jeho podíl na titulu nezapomnělo, a tak slavil svůj třetí v kariéře.

Špílmachr Borussie Dortmund střádal reprezentační minuty sice pomalu, ale hned v létě se nečekaně objevil v nominaci na Euro 2000 v Chovancově výběru. Rosický si na šampionátu nevedl zle a posbíral v něm další cenné zkušenosti. Bohužel se našemu národnímu týmu nepoštěstilo a nešťasnými porážkami s Holandskem a Francií v základní skupině se předčasně letělo domů.

V letní přestávce posílil Vestfálský klub český reprezentant Jan Koller a brazilský bombarďák Marcio Amoroso. Vstup do nové sezóny 2001/2002 vyšel žlutočerným náramně. Hned od prvního kola se usídlili na špici tabulky a diktovali tempo bundesligy. Hlavním strůjcem úspěchu byl znovu „Malý Mozart“, který zářil nevídaným způsobem a hned po něm začal znovu pošilhávat Inter Milán, který nabízel astronomických sto milionů marek. Jenže Borussia dala případným zájemcům jasný vzkaz: „Rosický je momentálně neprodejný.“ Dortmund si náskok na čele tabulky až do posledního kola pohlídal, a tak Tomáš Rosický s Janem Kollerem slavili svůj první titul v Bundeslize a spravili si alespoň částečně chuť z finálového duelu poháru UEFA proti Feyenoordu Rotterdam, který smolně Borussia prohrála.

Mistr Bundesligy si, tak zajistil přímou účast v Lize mistrů pro novou sezónu 2002/2003, v které němečtí šampioni narazili na kanonýry z Arsenalu. Borussia senzačně postoupila do druhé části, kde bojovala do poslední chvíle o postup. Nakonec v jedné z nejtěžších skupin byla vyřazena o skóre slavným Realem Madrid. Hned záhy přilétla další nabídka z jiné dimenze. Španělská Barcelona nabízela Dortmundu za služby „Malého mozarta“ neuvěřitelné dvě miliardy korun a to už byla suma, za kterou přestupují opravdové hvězdy. V lize se Dortmundu dařilo podstatně hůře, ale udržel se na třetím místě, které zaručovalo předkolo Ligy mistrů.

Další roky se nesly ve znamení zadlužené a zdecimované Borussie Dortmund, která se ocitla na pokraji krachu a zastavila Tomáši Rosickému přestupní práva k jeho případnému odchodu. Od té doby se na Vestfálském stadionu hodně změnilo a neustále se spekuluje o Tomášově odchodu do jednoho z nejlepších evropských velkoklubů. Mluvilo se o velkém zájmu Realu Madrid a Chelsey, ale vždy to končilo hádkou o penězích. „Přestup? Složitá věc…,“ komentoval manažer Pavel Paska. A tak si česká dvojička ve službách Borussie Dortmund zpříjmeňovala chvíle v národním týmu, který převzal po neůspěšné baráži o MS 2002 trenér Karel Brückner a pod jeho vedením se Český fotbal dostal znovu na výsluní. Úspěšné kvalifikace a důležité výhry s nejlepšími evropskými mužstvy posunuly českou reprezentaci na druhé místo žebříčku FIFA. První velký úspěch mohl přijít už na Euru 2004 v Portugalsku. Brücknerův výběr byl zařazen mezi žhavé kandidáty na zisk Evropských šampionů. Naši reprezentanti předváděli nejlepší fotbal na celém turnaji a zdálo se, že vysněnému postupu do finále už nemůže nic zabránit, ale opak byl pravdou. Bohužel v čtvrtfinálovém duelu s výběrem Řecka spělo utkání do prodloužení a v něm se z ojedinělé šance před Petrem Čechem trefil Dellas a poslal naše domů.

Tím ovšem Tomášova kariéra zdaleka nekončí. Dnes patří mezi nejlepší záložníky světa a má před sebou ještě velkou budoucnost. O perspektivního tahouna české reprezentace se momentálně zajímá slavné Atlético Madrid a FC Arsenal. Vzhledem k jeho fotbalovým schopnostem a přetrvávajícím problémům v Borussii Dortmund lze předpokládat, že by se mohl vytoužený přestup naplnit už začátkem fotbalového MS 2006 v Německu. Zde je naše reprezentace považována za horké favority šampionátu a v sestavě s Tomášem Rosickým se máme na největším fobalovém svátku všech dob opravdu na co těšit…

V současné době píše „Rosa“ své fotbalové symfonie za slavný anglický klub FC Arsenal, do kterého přestoupil za necelých 400 milionů korun z Borussie Dortmund. Stal se také kapitánem českého národního týmu po neúspěšném vystoupení na mistrovství světa v Německu.


Thiery Henry

Thierry Henry se narodil 17. prosince 1977 v Paříži. S fotbalem začínal ve stínu královského paláce ve Versailles, ve třinácti letech si jeho služby pojistil tehdejší velkoklub AS Monako. Už jako teenager byl Henry zařazován do reprezentačních výběrů své kategorie, s nimiž procestoval svět a získal mnoho cenných zkušeností. Za knížecí klub nastoupil poprvé v nejvyšší soutěži v roce 1984 proti rivalovi z Nice. Jeho talent na trávníku nešlo přehlédnout a z mladíčka bylo rázem horké zboží na přestupovém trhu.

Výborný výkon na mistrovství světa dvacetiletých v Malajsii přesvědčil trenéra francouzského "áčka", aby jej vzal s sebou na mistrovství světa v roce 1998. Záhy se ukázalo, že neprohloupil. Henry předvedl úchvatný střelecký koncert, stal se kanonýrem šampionátu a pomohl Francouzům až do finále, v němž porazili Brazílii 3:0.

Takovou hvězdu už v Monaku nemohli udržet a Thierry se stěhoval do Itálie, kde o jeho služby stál slavný Juventus Turín. Dnes hodnotí angažmá v Serii A jako jednu z nejhorších zkušeností v životě: "Neměl jsem žádnou radost ze hry. Dostával jsem hodně defenzivních úkolů a některé zápasy byly prostě strašné - žádná akce, žádné útočení. O to víc si teď užívám angažmá v Arsenalu." V Itálii nastřílel za celou sezónu 1998/9 pouhé tři branky.

Do londýnského Arsenalu přestupoval za 10,5 miliónu liber s vědomím, že nemá téměř co ztratit. Zkušený trenér a krajan Arsene Wenger však dobře věděl, koho kupuje. Zpočátku hrával Henry na pravém křídle jako dvorní nahrávač Dennise Bergkampa, posléze dostal důvěru na hrotu a odvděčil se řadou krásných a důležitých gólů. Navzdory tomu Arsenal nedosáhl na žádnou z vysněných trofejí.

V další podařené sezóně sahal Arsenal po triumfu v domácí lize i Anglickém poháru, navíc se probil až do čtvrtfinále Ligy mistrů. Nakonec se však musel spokojit se dvěma druhými místy. V rozhovoru po prohraném finále poháru, v němž vstřelil krásný gól, Henry prokázal, proč si ho fanoušci na Highbury tak váží: "Nejsem z těch hráčů, kteří začnou po pár neúspěších tvrdit, že s tímto týmem nic nevyhrají. Chci v Arsenalu zůstat a vyhrát všechno, hlavně Premier League."

Následující sezóna (2001/2) měla být Henrymu sladkou odměnou. Francouzský kanonýr nastřílel ve třech soutěžích nevídaných 32 branek a výrazně pomohl Arsenalu k zisku "double", tedy vítězství v domácí soutěži i Anglickém poháru. Zklamáním se však pro něj stalo mistrovství světa v Japonsku a Koreji, na něž odlétali Francouzi s vědomím jasných favoritů. Výsledkem bylo šokující vypadnutí ze základní skupiny a pro Henryho navíc hořká pachuť přísného vyloučení v zápase s Mexikem.

Na začátku sezóny 2002/3 měl Henry na svém kontě 80 branek v pouhých 149 zápasech za Arsenal. Navzdory tomu, že v 55 zápasech (nejvytíženější hráč týmu) nastřílel dalších dvaatřicet, londýnský klub nedokázal obhájit ligový titul, když jej o pět bodů předstihl Manchester United. Liga mistrů skončila pro Arsenal osmifinálovou skupinou, následný Pohár UEFA nevydařeným dvojzápasem s pozdějším vítězem trofeje PSV Eindhoven. Náladu si "Kanonýři" spravili aspoň v Anglickém poháru, který získali po finálovém vítězství 1:0 nad Southamptonem.


Frank Lampard

Fotbal má v genech. Jeho otec Frank vyhrál s West Hamem dvakrát Anglický pohár, strýc Harry Redknapp si s míčem tykal neméně dobře a dnes je z něj úspěšný trenér. No, a bratranec Jamie Redknapp momentálně hraje Premier League v Southamptonu. Záložník Chelsea Frank Lampard je ideálním důkazem, že jablko většinou nepadá daleko od stromu.

Možná měl štěstí v tom, že pro radu nemusel chodit daleko, ale otec Frank, který dělal Harrymu Redknappovi ve West Hamu dlouho asistenta, mu nikdy nic zadarmo nedal. Do Upton Parku přišel Frank Lampard junior v létě 1994 jako šestnáctiletý. Čtyři měsíce se rozkoukával na hostování v tehdy třetiligovém Swansea City, ale pak už zůstal West Hamu věrný. Ve 132 zápasech dal 23 gólů.

Postupně mu však začal být průměrný klub těsný. A když v roce 2001 dostala vyhazov trenérská dvojice Redknapp - Lampard, byla to poslední kapka k odchodu. 14. června přestoupil za 11 milionů liber do Chelsea, klubu vedeného Italem Claudiem Ranierim.

Chvilku trvalo, než fanoušci na Stamford Bridge začali skandovat jeho jméno. Hned ve čtvrtém zápase byl vyloučen a do Vánoc nedal od srpnového debutu za Chelsea ani gól. Ranieri s ním však měl trpělivost. "Připadal jsem si jako Michelangelo. Věděl jsem, že mám moc dobrý materiál, ale musí se s ním pracovat," vzpomíná na Lampardovy začátky.

"Začal jsem daleko víc trénovat, protože tady byla řada skvělých hráčů a já se chtěl prosadit," přidává rodák z Romfordu. Postupně se kolem Lamparda začala hra Blues točit. V sezoně 2003/2004 pomohl Chelsea 10 góly k druhému místu v Premier League i do semifinále Ligy mistrů. Ruskému majiteli klubu Romanu Abramovičovi to však bylo málo a přivedl do klubu ambiciózního portugalského kouče Josého Mourinha.

"Pár měsíců trvalo, než se z nás stal velký tým. Nemohl za to Ranieri. Když někdo utratí velké peníze, tak chce logicky hned co nejlepší výsledky. Pak z toho pramení i tlak. Dnes už je to tak, že každý chce porazit Chelsea, protože jsme na vrcholu. Výš než Manchester nebo Arsenal," uvažuje Lampard.

Mourinho, který před svým příchodem do Londýna stihl s Portem vyhrát Ligu mistrů, si umanul, že z Lamparda dostane ještě víc. "Když jsem ho v létě viděl hrát na mistrovství Evropy, už tam nebyl daleko od toho, aby se z něj stal nejlepší záložník kontinentu," řekl. "Ale potřeboval jsem, aby se víc přizpůsobil týmu a mužstvo z jeho kvalit mohlo těžit. Tak jako jsem to udělal v Portu před dvěma lety s Dekem," vysvětluje Portugalec.

Lampard byl zvolen zástupcem kapitána Johna Terryho a Mourinho i všichni spoluhráči ho dnes berou jako vůdčí osobnost. "Frank je s Terrym a Gudjohnsenem v radě služebně starších. Když je něco potřeba probrat s trenérem nebo vedením, tak u toho jsou," prozrazuje gólman Chelsea Petr Čech. "Je to otevřený a upřímný kluk, za kterým může kdokoliv s čímkoliv přijít," charakterizuje svého spoluhráče.

Říká se, že Mourinhovy metody jsou dost tvrdé, ale Lampard je ten, který přesto odchází z tréninku poslední. "Často zůstávám na hřišti a piluju střelbu, pasy, sprinty i práci s míčem. Táta mě k tomu vedl, už když jsem byl dítě. Dnes vím, že kdybych si nepřidal, neměl bych dobrý pocit."

Možná i proto je úctyhodným rekordmanem. V září se zapsal do dějin, když nastoupil ke 113. zápasu v lize bez přerušení. "Jde i o štěstí, že se nezraníte. Nejsem žádné Statečné srdce v porovnání s ostatními," odmítá pocty.

Je velkým zastáncem Mourinha, od něhož mají hráči nadiktováno vše do nejmenšího detailu. "Největší změna je v psychice. Slyšíme pouze vyhrát, vyhrát, vyhrát. S akcentem na každý zápas v každé soutěži," přiznává Lampard. Zatímco Ranieri i pod Abramovičovým vedením opakoval, že s Manchesterem nebo Arsenalem se Chelsea zatím měřit nemůže, Mourinho taková slova nezná.

Když portugalský trenér přišel do klubu, dal všem hráčům jakýsi seznam základních bodů, které musí respektovat. Lampard to nepopírá. "Jenže média to příliš zveličují. Je tam jedno zásadní pravidlo: chovej se jako profesionál. Není to tak, že bychom každý den museli jít spát před půlnocí. Trenér nám říká: Když půjdeš před zápasem nebo tréninkem někam pít, nejsi schopen trénovat a hrát tak, jak chci já."

Záložník s výbornou střelou oceňuje portugalského kouče i po lidské stránce. "Jinak mluví s novináři a jinak s námi. Není pro něj problém chytit fotbalistu kolem krku, říct nějaký vtip a vyslechnout si ho. Josého největší síla je v tom, že svým hráčům rozumí. Mě třeba nechal zahrávat trestné kopy, rohy, což jsem předtím nedělal. Dal mi tím určitý druh odpovědnosti a dokázal ze mě dostat to nejlepší."

Svými výkony dělá člen slavné fotbalové rodiny Mourinhovi určitě radost. Dnes už se jméno Lampard používá jako příklad dokonalého profesionála. Neflámuje, neplní titulní stránky bulvárů, žije klidným životem se svou španělskou přítelkyní. "Je to jeden z nejlepších anglických hráčů. Komplexní fotbalista s vynikajícím přehledem a přihrávkou. Má výbornou hru oběma nohama a střelbu zdálky. Fotbalu dává skutečně všechno," přidává Čech.

Lampard je ústřední postavou i v reprezentaci a fanoušci Albionu jsou na klenot anglického fotbalu patřičně pyšní. Stejně jako Frank Lampard senior, který za West Ham odehrál během 17 let 546 zápasů. Syn má zatím stále co dohánět. Alespoň co do počtu startů v lize. V reprezentačním měřítku už však tátu dávno strčil do kapsy. Lampard starší se v nejcennějším dresu objevil jen dvakrát.

Už loni ho v anketě o nejlepšího hráče anglické ligy porazil jen Francouz Thierry Henry z Arsenalu. Frank Lampard měl skvělou sezonu a ta probíhající je podle všeho ještě brilantnější. V dobrém světle se předvedl na mistrovství Evropy v Portugalsku a před pár dny se dočkal velkého ocenění. Fanoušci mu dali nejvíc hlasů v anketě o nejlepšího anglického fotbalistu roku.

Na internetové stránce anglické Fotbalové asociace FA.com hlasovalo přes 20tisíc fanoušků z celého světa. Lamparda dalo na první místo 40 % lidí, druhý v pořadí Wayne Rooney byl na prvním místě u 16% hlasujících. Na dalších příčkách skončili Steven Gerrard, Ashley Cole a Shaun Wright-Phillips. Kapitán anglické reprezentace David Beckham ani jeho spoluhráč z Realu Madrid Michael Owen se mezi první pětici nedostali. "Frankie je u fanoušků hodně populární. Lidi si jeho výkonů v Chelsea a v nároďáku nemohou nevšimnout," říká gólman Chelsea Petr Čech.

"Je to pro mě obrovská pocta. Byl jsem překvapen už v momentě, kdy mi říkali, že průběžně vedu. Vůbec by mě nenapadlo, že Rooneyho porazím takovým rozdílem," prohlásil Lampard. "Teď už vím, že mám hodně fanoušků v celé zemi. To je krásný pocit," dodal.

Švédský kouč na lavičce anglické reprezentace Sven-Göran Eriksson má pro vítěze ankety jen slova uznání. V roce 2004 pod jeho vedením odehrál 13 ze 14 zápasů, ve kterých dal šest gólů. "Toto ocenění si plně zaslouží, vždyť za Anglii hraje výtečně dlouhou dobu. I v klubu je jeho výkonnost obdivuhodná. Za Chelsea nastoupil během posledních dvou let snad ve všech zápasech a neustále se zlepšuje," řekl na Lampardovu adresu.


 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář